O nás

Křesťané Tišnov je společenství věřících, kteří se na Tišnovsku schází k bohoslužbám od roku 2010. Naše bohoslužby se konají v prostorách RC Studánka na Riegrově ulici. Patříme do společenství evangelikálních církví, jmenovitě ke Křesťanským sborům, které mají v Českých zemích více jak stoletou tradici.

Naše pravidelná nedělní setkání jsou naplněna písněmi chval, četbou Bible, modlitbami, kázáním Božího slova, slavením Večeře Páně a sdílením se navzájem o tom, jak Bůh působí v našich životech. Naší touhou je uctívat Boha, společně následovat Ježíše a učit se vzájemné lásce. Různými aktivitami se snažíme být užiteční lidem, mezi kterými žijeme a šířit evangelium o Boží lásce ke každému člověku. Všechna naše setkání jsou otevřena pro veřejnost a rádi vás na nich přivítáme.

Křesťanské sbory je název hnutí v rámci evangelikálního proudu křesťanství. Je volným sdružením autonomních sborů (místních církví), které se vyznačuje bratrským vedením sboru a bohoslužeb, což se odrazilo i v celosvětovém názvu hnutí – “bratrské”. V České republice byl pro celé hnutí přijat název Křesťanské sbory, pod kterým sbory vystupují jako samostatná církev.

Křesťanské sbory navazují na probuzenecké hnutí z 18. a 19. století, zejména tzv. Plymouthských bratří působících před rokem 1830 v Dublinu, Bristolu, Plymouthu ve Spojeném království a bratrského hnutí (Die Brüderbewegung) v polovině 19. století v Německu. Roku 1848 se ve Spojeném království podle přístupu k věřícím ostatních církví hnutí diferencovalo na dvě skupiny, otevření bratří a uzavření bratři (Darbysté).

V době Rakousko-uherské monarchie působili na území dnešní ČR jako bratrští misionáři, například Dr. F. W. Baedeker, E. H. Broadbent a F. Butcher z Anglie, J. Warns z Německa a F. Widmer ze Švýcarska. Z domácích pracovníků pak F. J. Křesina a J. Mrózek, absolventi Alianční biblické školy v Berlíně. Škola, založená mimo jiné i osobnostmi bratrského hnutí Dr. F. W. Baedekerem a generálem G. von Viebahn a vedena učiteli z řad otevřených bratří Ch. Köhlerem a J. Warnsem, vychovávala misijní pracovníky především pro Rusko a východní Evropu. Dalšími spoluzakladateli bratrského hnutí v Česku byli kolportéři biblí Britské biblické společnosti jako například K. Helmich, M. Sadloň, R. Meitner. Vznik prvních sborů tohoto hnutí na území dnešní ČR spadá do roku 1909. Je spojen s misijním působením otevřených bratří. V meziválečném období užívaly bratrské sbory názvu Sbory věřících v Krista. Po válce se Křesťanské sbory těšily z nezávislosti jen do vydání nového církevního zákona v roce 1949, který nepočítal s církvemi bez struktur a členských záznamů a s duchovními bez státního zaměstnaneckého poměru. Po letech života v ilegalitě a persekucí získaly Křesťanské sbory v roce 1956 státní souhlas ke své činnosti. Zachovaly si však určitá specifika svého vnitřního života, jež ke své činnosti potřebovaly. Od roku 1957, kdy byla schválena jejich první ústava, nesou sbory bratrského hnutí v České republice název Křesťanské sbory. V současné době v Čechách působí kolem dvaceti sborů a na Moravě a ve Slezsku kolem čtyřiceti.

Křesťanské sbory v České republice spolupracují s tzv. Bratrským hnutím působícím i jinde. V jednotlivých zemích nesou samostatné sbory nebo jejich volné svazy různé názvy: v Německu Brüdergemeinden a to ve svazu Evangelisch-Freikirchlichen Gemeinden nebo jako tzv. Freie Brüder, v Polsku Koszciół Wolnych Chrzeczcijan, na Slovensku Kresťanské sbory.

Stoupenci křesťanských sborů se často prezentují jako křesťané, kteří nejsou vázáni na žádnou konkrétní církev.

Poslední pomazání (Matouš 26.kapitola)

Když Ježíš domluvil všechna tato slova, řekl svým učedníkům: „Víte, že za dva dny jsou Velikonoce. Tehdy bude Syn člověka zrazen a ukřižován.“  Na dvoře velekněze jménem Kaifáš se zatím sešli vrchní kněží se staršími lidu, aby se poradili, jakou lstí by se mohli Ježíše zmocnit a zabít ho. Dohodli se jen, že to nebude o svátcích, aby mezi lidmi nevypuklo povstání.  Když pak byl Ježíš v Betanii a stoloval v domě Šimona Malomocného, přistoupila k němu žena s alabastrovou nádobkou velmi vzácné masti a vylila mu ji na hlavu. Když to uviděli učedníci, rozhořčili se: „K čemu taková ztráta? Mohlo se to draze prodat a rozdat chudým!“  Ježíš si toho všiml. „Proč tu ženu trápíte?“ řekl jim. „Udělala pro mě něco krásného. Chudé tu budete mít vždycky, ale mě vždycky mít nebudete. Když mi tato žena polila tělo mastí, připravila mě na pohřeb. Amen, říkám vám, že kdekoli na celém světě bude kázáno toto evangelium, bude se mluvit také o tom, co udělala ona, na její památku.“  Jeden z Dvanácti – jmenoval se Jidáš Iškariotský – tehdy odešel k vrchním kněžím. „Co mi dáte, když vám ho zradím?“ zeptal se. Odpočítali mu třicet stříbrných. Od té chvíle pak hledal příležitost, aby jim ho vydal.

On zmařil sám sebe (Filipským 2.kapitola)

Je-li v Kristu nějaké povzbuzení, nějaké potěšení lásky, nějaké společenství Ducha, nějaký soucit a milosrdenství, pak mi prosím udělejte radost: mějte ke všem stejný ohled, stejnou lásku, jednu duši, jednu mysl. Nikdy se nedejte vést soupeřivostí nebo ješitností, ale raději žijte v pokoře: važte si druhých víc než sebe. Ať si každý nehledí jen sebe, ale také druhých.  Smýšlejte tak, jak smýšlel Kristus Ježíš:  Ačkoli sdílel Boží podstatu,  na své rovnosti s ním netrval.  Místo toho se vzdal sám sebe:  přijal podstatu služebníka,  vzal na sebe lidskou podobu.  Ocitl se v těle jako člověk,  ponížil se a byl poslušný,  a to až k smrti – k smrti na kříži!  Proto jej Bůh povýšil nade všechno,  jméno nad každé jméno mu daroval,  aby před jménem Ježíš kleklo každé koleno  na nebi, na zemi i pod zemí  a každý jazyk aby ke slávě Boha Otce vyznal,  že Ježíš Kristus je Pán.