Křesťanské sbory je název hnutí v rámci evangelikálního proudu křesťanství. Je volným sdružením autonomních sborů (místních církví), které se vyznačuje bratrským vedením sboru a bohoslužeb, což se odrazilo i v celosvětovém názvu hnutí – “bratrské”. V České republice byl pro celé hnutí přijat název Křesťanské sbory, pod kterým sbory vystupují jako samostatná církev.
Křesťanské sbory navazují na probuzenecké hnutí z 18. a 19. století, zejména tzv. Plymouthských bratří působících před rokem 1830 v Dublinu, Bristolu, Plymouthu ve Spojeném království a bratrského hnutí (Die Brüderbewegung) v polovině 19. století v Německu. Roku 1848 se ve Spojeném království podle přístupu k věřícím ostatních církví hnutí diferencovalo na dvě skupiny, otevření bratří a uzavření bratři (Darbysté).
V době Rakousko-uherské monarchie působili na území dnešní ČR jako bratrští misionáři, například Dr. F. W. Baedeker, E. H. Broadbent a F. Butcher z Anglie, J. Warns z Německa a F. Widmer ze Švýcarska. Z domácích pracovníků pak F. J. Křesina a J. Mrózek, absolventi Alianční biblické školy v Berlíně. Škola, založená mimo jiné i osobnostmi bratrského hnutí Dr. F. W. Baedekerem a generálem G. von Viebahn a vedena učiteli z řad otevřených bratří Ch. Köhlerem a J. Warnsem, vychovávala misijní pracovníky především pro Rusko a východní Evropu. Dalšími spoluzakladateli bratrského hnutí v Česku byli kolportéři biblí Britské biblické společnosti jako například K. Helmich, M. Sadloň, R. Meitner. Vznik prvních sborů tohoto hnutí na území dnešní ČR spadá do roku 1909. Je spojen s misijním působením otevřených bratří. V meziválečném období užívaly bratrské sbory názvu Sbory věřících v Krista. Po válce se Křesťanské sbory těšily z nezávislosti jen do vydání nového církevního zákona v roce 1949, který nepočítal s církvemi bez struktur a členských záznamů a s duchovními bez státního zaměstnaneckého poměru. Po letech života v ilegalitě a persekucí získaly Křesťanské sbory v roce 1956 státní souhlas ke své činnosti. Zachovaly si však určitá specifika svého vnitřního života, jež ke své činnosti potřebovaly. Od roku 1957, kdy byla schválena jejich první ústava, nesou sbory bratrského hnutí v České republice název Křesťanské sbory. V současné době v Čechách působí kolem dvaceti sborů a na Moravě a ve Slezsku kolem čtyřiceti.
Křesťanské sbory v České republice spolupracují s tzv. Bratrským hnutím působícím i jinde. V jednotlivých zemích nesou samostatné sbory nebo jejich volné svazy různé názvy: v Německu Brüdergemeinden a to ve svazu Evangelisch-Freikirchlichen Gemeinden nebo jako tzv. Freie Brüder, v Polsku Koszciół Wolnych Chrzeczcijan, na Slovensku Kresťanské sbory.
Stoupenci křesťanských sborů se často prezentují jako křesťané, kteří nejsou vázáni na žádnou konkrétní církev.
